Jak mladí Britové nechtěli zůstat v EU a podpořili Brexit

Po referendu ve Velké Británii se strhla vlna nevole vůči starším voličům, kteří prý měli rozhodnout za mladé a studenty tak, jak tito ani náhodou nechtěli. Udělal jsem v téhle oblasti menší průzkum a výsledky shrnul do této tabulky, ve které ukazuji v procentech celkové populace, pro co hlasovala která věková skupina.

18-24 - 10 % pro Leave, 26 % pro Remain, 64 % pro DNC (did not care - nehlasovali)
25-34 - 22 % pro Leave, 36 % pro Remain, 42 % pro DNC
35-44 - 35 % pro Leave, 37 % pro Remain, 28 % pro DNC
45-54 - 42 % pro Leave, 33 % pro Remain, 25 % pro DNC
55-64 - 46 % pro Leave, 35 % pro Remain, 19 % pro DNC
65+   - 50 % pro Leave, 33 % pro Remain, 17 % pro DNC

Jak zde můžete vidět, ve skutečnosti to byly právě ti nejmladší voliči, kteří chtěli nejméně zůstat v EU. Pouze 26 % z jejich celkového množství hlasovalo pro zůstání v EU. Pravda, také pouze 10 % hlasovalo pro odchod; ale drtivá většina z nich si řekla, že jim na tom jednoduše nezáleží.

Zároveň zde můžeme také vidět, že i nejstarší generace ve skutečnosti chtěla v EU zůstat více, než britští mládežníci. Celkem 33 % z nich hlasovalo pro Remain, o 7 % více, než tomu bylo u té nejmladší věkové skupiny. Opravdu se na ni mladí můžou vymlouvat? Dle mého názoru ani náhodou.


A když už píšu tento článek, tak se také vyjádřím k poukázání, že na rozdíl od referenda o Skotské nezávislosti tentokrát nemohli hlasovat lidé ve věku 16 a 17 let. Je pravda že hlasovat nemohli a osobně jim to jistě mohlo vadit - ale mohli by nějak změnit výsledek, i pokud by hlasovali?

Při započtení rozdílu v konečném výsledku referenda a celkového počtu Britů ve věku od 16 do 17 let nám vyjde, že aby tato věková skupina mohla něco změnit, museli by se k urnám nejen dostavit ve více než 85 %, ale zároveň by všichni zcela jednohlasně museli volit Remain. Každá z těchto podmínek je i samostatně v podstatě nemožná (k účasti ještě viz tabulku výše), dohromady již nejen v podstatě nemožná, ale zcela nemožná.

Na závěr - ať už je konečný výsledek britského referenda jakýkoli a ať už se nám líbí nebo ne, odkazovat na věk voličů je zcela jistě nesprávné, stejně tak jako si myslet, že by snížení věkové hranice mohlo změnit konečný výsledek.

Zdroje: 
http://www.bbc.co.uk/news/magazine-36619342
https://twitter.com/SkyData/status/746700869656256512
https://www.cia.gov/library/publications/resources/the-world-factbook/geos/uk.html

Pár myšlenek

Ve chvíli, kdy člověk zjistí, že ani rozumově velmi vyspělé osobnosti v jeho věku nedokáží převzít odpovědnost za svůj život, nemůže být než zklamán. Stále víc si uvědomuji, že svět, jak jej vnímám já, je velmi odlišný od světa vnímaného ostatními. Stále více začínám chápat, že některé moje názory jsou pouhá utopie. Ať je každý zodpovědný sám za sebe? A proč? Nebo dokonce být zodpovědný za jiného? Tak to pozor, na to nejsem připravený...
Vždycky jsem tak nějak předpokládal, že lidé jsou rozumní. Co více, že chtějí být rozumní. Že chtějí, aby to byli oni, kdo zodpovídají za svůj život. Teď si stále více uvědomuji, že tohle rozhodně není cíl většiny populace. Oni chtějí nějak projet životem. Mohu jim to vyčítat? Nemohu, vždyť já vlastně chci totéž. Jen si to představuji jinak. Vidím v tom více sebe samého, více snahy pomáhat, možná více snahy hledat smysl. Anebo si to jen namlouvám? Taky možné.

Tak ještě jednou k těm volbám...

Vždy jsem volil podle toho, které straně jsem věřil. A nehodlám s tím přestat.

Když se podívám na politickou scénu, není mnoho stran, které by toto moje kritérium splňovaly. KSČM a DSSS škrkám rovnou, podobně i ČSSD či SPOZ a LEV21 -- s nimi se vážně neshodnu snad na ničem.
Hned vzápětí k nim přibývají hnutí jako Úsvit, Hlavu vzhůru či Ano (ne, vážně jim nevěřím. Každému z trošku jiných důvodů, ale nevěřím ani jednomu).
Když se podívám na zbytek, vidím spoustu volebních stran/hnutí, u kterých mám pocit, že svou kandidaturu moc neřeší a jsou tam spíš pro efekt než co jiného. Do této skupiny patří Romská demokratická strana, Klub angažovaných nestraníků, Strana soukromníků ČR, Volte pravý blok (Cibulka), Občané 2011, Aktiv nez. občanů, Československá strana socialistická, Koruna česká, ale i hnutí Změna a letos Suverenita. Je možné, že se u některých z nich mýlím, ale zatím mě o tom vážně nepřesvědčili.

ODS, TOP09, Piráti, Zelení, Svobodní a KDU-ČSL. To jsou strany, které mi zatím zbyly.

TOP09 volit nebudu. Až příliš proevropská a z návrhů lidí jako pan Heger mi jde hlava kolem.

ODS také volit nebudu. Nějak jim nedokážu věřit, nevím čím to je... Program mají většinou pěkný, ale k čemu jim vlastně je? Nicméně, kdyby nebyla jiná možnost, asi bych jim dal šanci znovu. Jsou tam lidé, kterým ještě i celkem věřím (např. Kubera). Ale já jinou možnost mám.

Zelené jsou sice zajímavou volbou, ale z mého pohledu jsou nasměřovaní až příliš vlevo, tj. směrem státních regulací. Ale když nad tím tak přemýšlím, tak by mi v parlamentu ani nevadili. Některé myšlenky mají dost dobré.

KDU-ČSL je strana, u které nikdy nevím, na čem jsem. Proklamují křesťanské základy, něco z nich se jim občas objeví v programu... Ale zároveň se mi zdá, že jsou často schopni všechny své zásady zahodit a navíc neznám téměř žádné z jejich kandidátů. Za mě tentokrát také ne.

Piráti jsou zvláštní úkaz. Nepochybuji, že své teze většinou myslí upřímně, a nelze jim neuznat kus pravdy. Bohužel v ne-internetových kategoriích jsou často mimo -- viz jejich návrh základního příjmu. Další věcí, kterou mě dostali, je případ, kdy ve svém programu vydávali za realitu příběh, který reálným nebyl. Takže sorry hoši, tohle je na mě moc.

Poslední stranou jsou Svobodní. I na ní vidím spoustu chyb. Například občasnou aroganci a postoj, že jen oni vidí svět správně. S tím souvisí relativně malá ochota ke kompromisům. Přílišná radikálnost (vážně si myslí, že je možné stát změnit tak rychle?). A možná ještě něco, co mě teď nenapadlo.
Ale nic z toho nedokáže přebít to, že dle mne mají pravdu. Že státu je moc a chce to jej omezit. Že státní přerozdělování jde v konečném důsledku proti všem.
Stejně jako vždy budu volit nejlepší možnou volbu -- a tedy Svobodné.

PS: Doporučuji přečíst tyto dva blogy, Upevňoval jsem monopol moci od Davida Grundla a Volte hamburger od Martina Marxe. Za mne s nimi nelze než souhlasit.

Volba podle srdce a svědomí

Často slýchám, že je u voleb potřeba myslet, kalkulovat a pečlivě rozvažovat, komu dám hlas. Je prý nutné přemýšlet nejen o tom, jestli má strana na kandidátce správné lidi, zda souhlasím s tím, co hlásá, ale také například zvážit, je-li zde vůbec šance, aby se dostala do sněmovny.

Tento názor má jistě opodstatněné argumenty -- vždyť právě my, voliči, jsme těmi, kdo rozhodnou o budoucí podobě naší vlády! Jsme to my a nikdo jiný, kdo bude zodpovědný za našeho příštího premiéra. Všechny jeho skandály a korupční aféry mu umožníme pouze a jen my tím, že ho zvolíme. Žádný z průšvihů Nečasovy vlády by se nestal, kdyby voliči (tedy my) ve volbách toho neblahého roku 2010 volili správně -- a to platí dokonce i pro ty, kdo vůbec nikoho nevolili.

Oh wait... Ne že by cokoli z toho, co jsem napsal, nebyla pravda. Ale opravdu to znamená, že by každý občan České republiky (a de fakto i jakéhokoli jiného státu) měl mít nastudované programy všech kandidujících stran, znát každého kandidáta každé strany (minimálně ve svém kraji) a rozumět všemu, co říkají, aby mohl správně rozhodnout, kdo bude tím pravým, čestným a rozumným premiérem? Taky vám to přijde trošku přitažené za vlasy? Či snad dokonce nemožné?

Ano, gratuluji, máte pravdu. Ale ne proto, že by volby nebyly důležité. Naopak, jsou velmi důležité. Problém ovšem je, že i kdybych provedl vše, co jsem výše vypsal, věnoval všechen volný čas politice a jejímu poznání, v konečném důsledku mi to nebude nic platné. Protože máme demokracii. A ta mimo jiné znamená, že nebudu hlasovat sám (v kterémžto případě by výše uvedené činnosti byly naprostým minimem), ale že spolu se mnou bude hlasovat několik milionů dalších lidí. Můj hlas se tímto stane jednou několikamiliontinou... A tedy naprosto zanedbatelným.

Vše, co bych případně udělal, aby můj hlas dostal ten správný kandidát, by jej mohlo podpořit tak nepatrně, že snad i pouhá docházka k volební urně se mi z tohoto pohledu zdá být příliš velkou námahou. A hodiny/dny/týdny strávené studiem politiky náhle vypadají jako šílený koníček beze smyslu.

Chci tím snad říct, že je hloupost chodit k volbám? Absolutně ne! Jediné, co chci zdůraznit, je, že je naprosto šílené myslet si, že já sám, můj jediný hlas, by snad mohl být důležitým. Protože není. Ve skutečnosti je z hlediska konečných výsledků takřka lhostejné, hodím-li jej ODS nebo ČSSD, Komunistům, Koruně České nebo třeba Svobodným. Šance, že můj jediný hlas může něco změnit je tak nepatrná, tak maličká, že snad ani neexistuje.

Kam mířím? Chci vám ukázat, že u voleb není potřeba přemýšlet, jestli můj hlas něco změní nebo ne. Protože ať už ho dám komukoli, nezmění nic. Když jdu volit, nejdu volit proto, abych něco změnil. Jdu volit kvůli sobě. Existuje zhruba milion jiných, lepších a efektivnější možností, jak bych mohl cokoli spravit. Volby patří na předposlední místo před stání na poušti a křičení do prašné bouře. Jakákoli snaha o občanskou aktivitu, politickou aktivitu a vlastně cokoli jiného je účinnější než vhození mého volebního lístku do urny.

Když už jsme u toho, tak mnohem lepší a v současnosti významnější možností než volit je možnost být zvolen, případně možnost propagovat určité kandidáty. Tato příležitost je na druhou stranu něco, co by nemělo zůstat ležet ladem (a patří to mezi ony mnohem účinnější politické aktivity), a právě zde už člověk může brát v potaz různé varianty -- mám podporovat někoho, kdo se do sněmovny nedostane, ale souhlasím s ním, nebo toho, kdo se tam dostane, ale souhlasím s ním méně? Protože jejich podporou/nepodporou toho mohou změnit mnohem více. Přijde mi mírně ironické, že mnoho lidí to vidí obráceně. Nevidí problém s podporou stran mimo parlament, ale volit je nechtějí, neboť se bojí propadlého hlasu...

Abych to ukončil. Když jdete volit, pamatujte na to, že váš hlas ne skutečnosti nezmění nic. Ať ho dáte komukoli. A proto není důvod, abyste se zabývali tím, jestli propadne či nikoli. Volte toho, kdo je vám nejblíž. Není nic jiného, v čem by bylo lépe dát promluvit svému srdci, než právě ve volbách. Je jen málo věcí, které jsou fakticky tak bezvýznamné, ale přitom tak důležité pro naše vlastní svědomí.

Volte tak, abyste se za představitele "vaší" strany nemuseli stydět. Volte tak, aby ti, kteří volíte, pro vás byli dobrem. Klidně i nevolte, nevidíte-li jinou možnost. Volte podle svého svědomí. Protože ve skutečnosti je vaše svědomí tím jediným, pro koho má naše volba opravdový význam.

Volba menšího zla

Tak a prezident je zvolen... Není to ten, kterého bych si přál, ale to mi bylo jasné už dávno předem. Možná jsem doufal v mírně lepší volbu, ale na druhou stranu mi už zase tolik nezáleží na tom, jestli se s prezidentem nebudu shodovat v 90 procentech názorů, nebo v 85...

Chtěl bych se pozastavit nad něčím jiným. Není to tak dávno, co jsem zde psal, že volí každý, ať chce nebo ne. Za tím si stojím. Ale nyní jsem trošku změnil názor na to, nakolik je legitimní volba k volbám nejít. Ne z lenosti. Ne z nezájmu o situaci v zemi. Ne z důvodu, že můj hlas stejně nic nezmění, jakkoli i to je pravda.

Jde mi o něco jiného. Při těchto volbách jsem poprvé poznal, jaké je to vybírat nikoli pouze z menších zel, ale ze zel velkých, kde ale stejně jedno musí být menší. Nebylo to pro mne jednoduché, ale nakonec jsem se rozhodl, že jeden z nich opravdu menší bude.
Ale na druhou stranu jsem volil zlo. Alespoň z mého pohledu. Nakolik je to morálně ospravedlnitelné? Nakolik mohu říci, že by si můj hlas stejně rozdělili napůl a tudíž stejně volím? Nakolik platí, že jsem morálně odpovědný za své činy - a tedy i za svou volbu? Za svou volbu zla? Je ze mne tímto člověk, který je nemorální a podporuje činy a lidi, kteří jednají nemorálně? Je ze mě tímto iniciátor násilí? Dávám tímto politikům moc nad sebou? A nejenom nad sebou. Co hůř, snad ne i nad ostatními? Nad těmi, nad nimiž já žádnou moc nemám a o nichž nemám právo rozhodovat?
Na druhou stranu, mám právo nic nedělat a nechat ostatní, ať mi pomocí systému, se kterým oni souhlasí a já ne, vezmou moje právo rozhodovat sám nad sebou? Nebo je lepší se té moci vzdát dobrovolně a raději sám svým hlasem podpořit násilí, protože může být i hůř?

Demokracie je systém, se kterým buď souhlasíte a dobrovolně odevzdáte moc svým zvoleným zástupcům, anebo nesouhlasíte a jste k tomu donuceni. Co je na tom správného? Co je na tom morálního? Co z ní dělá ten nejlepší ze špatných systémů vlády? Co je dobrého na odevzdání své svobody někomu, kdo s ní následně může dělat co chce? Proč bych s ní měl souhlasit a podporovat ji?
Proč je legitimní nutit lidi volit mezi dvěma volbami, když nechtějí ani jednu? Proč nutíte lidi být správnými občany této země, když jimi být někdy nechtějí? Volby jsou občanská povinnost stejně jako sex povinnost manželská - ale proč si nejde vybrat, že občanem jednoduše být nechci?

Prostě... přemýšlejte. Před každými volbami přemýšlejte, nakolik legitimní je vaše volba. Nakolik legitimní je vaše donucování. Nakolik legitimní je vaše násilí, které přináší demokracie. Nakolik legitimní je volba vašeho kandidáta, který omezí mou svobodu. Přemýšlejte...

Nevolím. Opravdu?

Je po volbách. Dopadly vcelku dle očekávání, tj. vítězstvím ČSSD a propadem ODS - ač alespoň já jsem neočekával pokles až tak výrazný. Další věc, kterou jsem úplně nepředvídal, je velký nárůst preferencí pro KSČM; na druhou stranu, dívám-li se zpětně, tak je to logické. Lidé jsou znechucení současnými stranami (nejenom vládními), a tak volí ty, kteří za sebou v posledních letech nemají žádný průšvih a zároveň byli dostatečně na očích. Jestli se  mi to líbí, to je věc druhá...

O tom jsem ovšem psát nechtěl. Jak už možná trošku napovídá nadpis, tentokrát to bude o těch, kteří se rozhodli nechodit k volbám. Nesvádím na ně vítězství sociální demokracie a komunistů - vždyť účast při minulých krajských volbách nebyla o mnoho větší. Jen bych chtěl popřemýšlet o tom, jestli to je opravdu tak, jak si myslí, a jestli opravdu nevolí.

Jak smutné, zemře-li přítel

Jsou všude kolem nás. Potkáváte se denně. Často se jen tak zastavíte v okolním shonu a prohodíte pár slov. Občas ne. Někdy se míjíte bez povšimnutí, ale víte, že tam jsou. Že na vás sem tam myslí - a vy na ně. Že jim nejste lhostejní. Že jsou tu pro vás, když je potřebujete.

Přátelé.