Co pro mne znamená svoboda?

Schválně to někdy zkuste. Zeptejte se deseti náhodně zvolených lidí, co pro ně znamená svoboda. Některé odpovědi budou pravděpodobně podobné. Ale jiné budou dost možná úplně jiné. A další třeba budou v rozporu s oběma předchozími. Protože pro každého jednoduše znamená něco jiného. Někdo vám ji definuje striktně dle majetkových práv, jiný se bude držet absolutního pojetí svobody a poslední vám řekne, že svoboda je hlavně odpovědnost.

Já sám jsem prošel všemi výše zmíněnými postoji ke svobodě a i mnoha jinými. Máma o mně vždycky říkala, že jsem extremista a chodím pouze od extrému k extrému. Něco na tom bude. Ale v určitých chvílích to není na škodu. Jsou totiž věci, které bez  maxim a minim ztrácejí své znaky a stávají se pouze dalším slovem, které ztratilo význam a jež už není třeba používat.

Vandr Odnikud nikam

Rozhodl jsem se, že si vyrazím na pár dnů někam ven. Jen já sám, kamkoli... Cesta je cíl. Zapisoval jsem si krátký komentáře (většinou zpětně), ty tady teď zveřejňuji.

Je šest večer, vyrážím. Přímo za nosem, rovnou do kopce.

Tak nic, místo, kde jsem si říkal, že by se dalo spát, okupují ovce. Musím dál.

Zastřelit toho, kdo vymyslel hovada. Nesnáším je! Jsou jich tu alespoň miliony a vůbec nepomáhá to, že je furt zabíjím.

Našel jsem pěkný místo na spaní. Na vrcholku kopce, v malém výseku na okraji lesa.

Nachystat věci na spaní, nasbírat pár větví a šup do zapalování ohně!

Nějak mi to nechce chytnout. Už jsem vypálil asi polovinu krabičky sirek a pořád nic. Asi bude mokrý dřevo.

Není čas na hrdinství, rozhoduji se a vytáhnu kousek březové kůry, který jsem sebral po cestě.

Pořád to nehoří, ani ta březová kůra pomalu ne. Že by to bylo zápalkama?

Ptáčkův zpěv

Básnička, kterou jsem někdy dávno napsal pro jednu slečnu, jež neměla na růžích ustláno. Možná i proto ji mám vážně dost rád.

Možná hloupě to vypadá,

však jinak to nejde:

když slunce zapadá,

vždy tma přijde;

tma černá a smrtící,

tma dusivá a ničící.

A ptáček poletuje,

on chtěl by zpívat,

však bolest ničí jej,

tma brání dýchat.

A je to tady...

Už dlouho koketuji s myšlenkou, že si vytvořím něco, jako svoje osobní stránky. A dnes jsem se rozhodl, že to zkusím.

Moc nevím, co tady budu psát a hlavně kdo to bude číst, ale jestli se někdo takovej najde, tak to bude super.

Aby mezi námi bylo jasno, tak se mírně představím. Na internetu jsem znám pod několika přezdívkami: Trogmar, Tozeer, Tornes a Hornes. Můžete mě znát hlavně z online her, které jsem kdysi dávno hrával a některé dokonce stále hraji; poté možná z twitteru nebo facebooku, kde jsem ovšem převážně pasivní konzument obsahu, který přidávají ostatní.

Tak je to i ve zbytku mého života (čest výjimkám) a to je hlavní důvod, proč tu jsem. Rád bych něco tvořil. Nevím co. Asi to bude podle nálady – někdy okomentuji politickou situaci a jindy si ulehčím život básní. Ale důležité pro mne je, že já něco udělám. Nemusí to být dokonalé, ale musí to být moje.

Nevím, jestli se to někomu bude chtít číst. Jsem zvláštní člověk a dělám zvláštní věci, které nejsou pro každého. Ale i kdyby byť jeden jediný človíček občas koukl na některý článek, budu spokojen. Protože, co si budeme vykládat, já to vlastně stejně budu dělat hlavně pro sebe...