Celkem žhavé téma dnešní společnosti, nemyslíte? Řeší je snad každý, komu narostl zobák a trošku se zajímá o společenské dění. Tak jsem se rozhodl, že zkusím nezůstat pozadu a taky se nad tím zamyslet.
První věc je současný stav. Tj. stav, kdy stát vlastní majetek zabavený církvi a zároveň platí platy církevních duchovních. Dle mého názoru je tento stav naprosto nevyhovující. Ani jedna věc se mi nelíbí. Nechci, aby byla církev jakkoli závislá na státu a cokoli od něj dostávala a zároveň je mi proti srsti, aby se nevracel ukradený majetek.
A co teď s tím? Už je dvacet let po revoluci a mělo by se to konečně vyřešit... Politici se o to snaží a já se ze svého pohledu (mimo jiné i z pohledu člena jedné z církví, jimž by měl být vrácen majetek) pokusím zhodnotit.
První věc je navrácení majetku. Naprosto v pořádku, napravení křivdy a vrácení ukradeného. Jediný možný problém je v množství majetku, který se vrací, a zde opravdu nemám dostatek informací, abych se cítil schopen soudit, zda je správný či není. S tímto bodem také souvisí občasná námitka "mému dědovi zabavili pole a nic nevrátili tak proč by měli vracet církvi?" Tato námitka je dle mě lichá a vychází z toho, že není-li napraveno vše (což je nemožné), tak ať se raději nenapravuje nic, či z podobného principu jako "není možné odhalit všechny zločiny, tak raději neodhalujme nic." Ano, souhlasím, že spravedlnost by měla být ke všem stejná a ve skutečnosti podporuji i vašeho dědečka ve snaze o vrácení jeho majetku. Ale říkám, že i kdyby neuspěl, raději spravedlnost alespoň pro někoho než nespravedlnost pro všechny.
Druhá část je peněžitá. Mám za to, že se jedná o část majetku, který již nelze vrátit nemovitostně (např. zastavěné pole) a proto se musí jeho hodnota vrátit prostřesnictvím peněz. Opět se samotným principem nemám žádný problém. Problémem může být opět hodnota onoho majetku - necítím se být hoden soudit - nebo způsob vrácení peněz, kdy se má vracet pomocí výplat duchovních. To už se mi úplně nelíbí, okamžité vrácení peněz by bylo lepší, ale není to zásadní problém.
Další věcí jsou různé výjimky pro církev jako úlevy na daních a podobně. Zde jsem naprosto proti. Proč by pro církev měla platit jiná pravidla než pro ostatní?
Takže když se na to dívám, ve skutečnosti jsem relativně spokojen. Výši reparací nesoudím, na to nemám kapacitu, ale jinak jsem nespokojen pouze s různými výjimkami. Ty se mi nelíbí takřka nikdy a ani zde to není jinak. Co se třeba načasování týče, tak s ním nemám problém. Už se to dost dlouho odkládalo a další odkládání by ve skutečnosti nic neřešilo.
Někomu se nelíbí vracení majetku církvím, jimž zabaveno nic nebylo. To ovšem vychází ze závazku, který si stát spolu se zabavením majetku církvím vzal, tj. že bude platit platy duchovním. A aby se tohoto závazku zbavil, musí zaplatit určité odškodné, podobně jako když soukromý subjekt odstupuje od smlouvy.
A proto...
Obecně vzato je to krok k lepšímu. Konečné oddělení církve od státu, které tu mělo být už dávno. Na jednu stranu chápu, že se to některým nelíbí, ale nesouhlasím s nimi. Možná není dokonalé, ale jsem rád alespoň za něj.
