úterý 9. června 2015

Pár myšlenek

Ve chvíli, kdy člověk zjistí, že ani rozumově velmi vyspělé osobnosti v jeho věku nedokáží převzít odpovědnost za svůj život, nemůže být než zklamán. Stále víc si uvědomuji, že svět, jak jej vnímám já, je velmi odlišný od světa vnímaného ostatními. Stále více začínám chápat, že některé moje názory jsou pouhá utopie. Ať je každý zodpovědný sám za sebe? A proč? Nebo dokonce být zodpovědný za jiného? Tak to pozor, na to nejsem připravený...
Vždycky jsem tak nějak předpokládal, že lidé jsou rozumní. Co více, že chtějí být rozumní. Že chtějí, aby to byli oni, kdo zodpovídají za svůj život. Teď si stále více uvědomuji, že tohle rozhodně není cíl většiny populace. Oni chtějí nějak projet životem. Mohu jim to vyčítat? Nemohu, vždyť já vlastně chci totéž. Jen si to představuji jinak. Vidím v tom více sebe samého, více snahy pomáhat, možná více snahy hledat smysl. Anebo si to jen namlouvám? Taky možné.