Možná hloupě to vypadá,
však jinak to nejde:
když slunce zapadá,
vždy tma přijde;
tma černá a smrtící,
tma dusivá a ničící.
A ptáček poletuje,
on chtěl by zpívat,
však bolest ničí jej,
Srdce buší, upadá
ptáček bez hlesu křičí,
žíti déle nezvládá,
vždyť život sám ho ničí.
Jak dravec smutek útočí,
v silných drápech ptáčka drží;
však takto to neskončí,
ač ptáček visí nad strží.
Vždyť tma, jenž dusí,
zas odejíti musí.
Vždyť slunce, slunce vyjde zas,
znovu zažehne světlo v nás.
Smutek zmizí jako dým
a dusivý pocit s ním.
Zas ptáček začne zpívat,
píseň svou, radostnou -
a my budem se dívat,
jak světlo přichází tmou.
Světlo, jenž tmu ničí,
světlo plné radosti -
a ptáček už nekřičí;
vždyť zpívá radostí.
Protože noc, ta skončí,
a přijde bílý den;
a jen jak hloupý sen
příjde ti tma a černá noc,
marné volání o pomoc;
vždyť teď radostí se tančí...
Po bouřce přijde slunce,
po noci zase den;
Tak věř ve šťastné konce,
věř, že přijde krásný sen...
Žádné komentáře:
Okomentovat