Co pro mne znamená svoboda?

Schválně to někdy zkuste. Zeptejte se deseti náhodně zvolených lidí, co pro ně znamená svoboda. Některé odpovědi budou pravděpodobně podobné. Ale jiné budou dost možná úplně jiné. A další třeba budou v rozporu s oběma předchozími. Protože pro každého jednoduše znamená něco jiného. Někdo vám ji definuje striktně dle majetkových práv, jiný se bude držet absolutního pojetí svobody a poslední vám řekne, že svoboda je hlavně odpovědnost.

Já sám jsem prošel všemi výše zmíněnými postoji ke svobodě a i mnoha jinými. Máma o mně vždycky říkala, že jsem extremista a chodím pouze od extrému k extrému. Něco na tom bude. Ale v určitých chvílích to není na škodu. Jsou totiž věci, které bez  maxim a minim ztrácejí své znaky a stávají se pouze dalším slovem, které ztratilo význam a jež už není třeba používat.


To samé platí i u svobody. Zapomeneme-li, co jest skutečným významem tohoto slova, je téměř jisté, že časem se svoboda stane příliš vágní a lehce napadnutelnou. Už nyní na tom podle mě není nejlépe, ale pořád jsou hlubiny, do nichž je možno spadnout a ze kterých se jen těžko budeme dostávat zpět.

A co tedy tím skutečným významem je? Já osobně jsem velkým vyznavačem majetkových práv. Myslím si, že je to jediný možný a funkční systém pro dnešní svět. Ale ne pro abstraktní pojmy, jako je svoboda. Ty se nemohou podřizovat, zařadit do kategorie a kolonky kterou jsme si pro ně připravili. Ty musí být nespoutané a volné jako vítr, aby mohly samy ovlivňovat vše a všechny, místo abychom se my snažili ovlivnit je, ať nám zapadnou tam, kam dle nás mají.

Musí být absolutní. Protože jinak ztrácí svůj význam. Neexistuje svoboda založená na majetkových právech, ale pouze částečná svoboda, která je omezena právě majetkovými právy. Neexistuje ani svoboda odpovědnosti, nýbrž jen a pouze neúplná svoboda omezená odpovědností.

Když píši svoboda, pak svoboda absolutní, ničím neomezená. Svoboda dělat si naprosto co chci. Možná neexistuje v tomto světě, možná je to utopie a pouhý filosofický výmysl. Tak ať. Ale nechceme-li, aby se ze svobody stalo něco jiného, než byla od nepaměti, neměli bychom křivit její význam, ač nám to v daný okamžik může přijít jednodušší a elegantnější. V konečném důsledku je to špatně.

Když už jsme u toho, dost možná právě to, že se "obhájci svobody" pasují na obhájce absolutní svobody způsobuje, že s nimi lidé často nesouhlasí. Možná filosoficky nerozumí vždy všemu a ani je to nijak extra nezajímá, ale instinktivně vycítí, že absolutní svoboda není to, co by chtěli. Absolutní svoboda by totíž opravdu nebyla nic jiného než chaos, takový, jaký si ani nedokážeme představit.

Já osobně chci svobodu omezenou majetkovými právy, ne onu absolutní, skutečnou. To je naprosto zásadní rozdíl, který lidé často nechápou právě proto, že my všichni si zaměňujeme svobodu a částečnou svobodu omezenou vlastnickými právy. Což je dle mě velká chyba.

Jednoduše řečeno je třeba si udělat pořádek mezi pojmy...